DE PROFUNDIS (Z HLUBIN)


Světla v té zemi bylo ještě pramálo a kronikáři se nejspíš ruce třásly zimou, když zapisoval tenhle příběh, co začíná skoro jako pohádka. Král Rufus měl totiž dvě dcery. Mladší, Kristina, byla krásná, usměvavá a výbušná. Starší, Agnes, byla roztomile praktická, výřečná a nekonečně moudřejší. Jako jedna  z mála žen v království uměla číst, mluvila čtyřmi jazyky a poddaní ji pro její moudrost milovali.

            Panoval zrovna výjimečně sychravý podzim, když král oženil mladší dceru s jedním ze svých spojenců. A jak už to tak bývalo, brzy ho našli v jeho komnatě s hlavou na stole, do jehož dřeva se pomalu prožíralo víno, které pil. Stejně rudé jako krev, co mu vytékala z úst. Ta zpráva se po hradě rozšířila rychle a do večera to věděla celá země. Muži obvykle jenom zkřivili rty a zakleli. Ženy se pokřižovaly a modlily se za duši mrtvého. A strachem z budoucnosti.

            Královnou se tehdy měla stát Agnes, ale ještě tu byla Kristina – a její manžel. Navíc násilí vyřešilo nejvíc potíží, kam až lidská paměť sahá. Starší princeznu proto jedné noci s mečem na krku stráže odvedli do žaláře, kde jí dali na ruce a nohy okovy.

            Když s ní v loďce vyjeli na klidné moře, nevyhrožovala ani neplakala. Pořád ještě věřila v lidský rozum. Věděli přece, že ona je lepší volba než její sestra. A měli těla stejně náchylná k bolesti. Tohle přece není, nemůže být pravda. Dívala se na hvězdy a snažila se v nich číst. Vědět tak, co by z ní bylo za dvacet let, za třicet. Nebo radši ne?

            Vlastně se s ní nikdo nerozloučil, prostě ji strčili přes palubu a ona s výkřikem nabrala slanou vodu do plic. Do těla ji jako tisíce jehliček bodala ledová voda, ale brzy ten mráz přestala cítit. V prvních vteřinách se modlila k tomu nahoře, ale pak si uvědomila, že se modlila celý život, ale on nikdy nevyslyšel její prosby. 

            V posledních chvílích, kdy jí ještě sloužil rozum, se tedy v zoufalství obrátila na toho dole. Neslíbila mu duši, ale to nejlepší, co na ní bylo - její rozum. Jak klesala ke dnu, stále sledovala světlo pochodně na lodi. Vědomí naštěstí ztratila dřív, než klesla do černočerné tmy tam dole.  Z hlubin  se stále nikdo  neozýval.